* Můj zrod vizážistky :-)

aneb proč je ze mě to, čím jsem…:-)

Bylo, nebylo…

Od malička jsem byla klasická, parádivá holčička. Jediné, v čem jsem se výjimala byla růžová barva. Všichni milovali růžovou. Já ji nenáviděla. Měla jsem jedny krásné, růžové šatičky, pošité mnoha perličkami, které mi ušila máma a já v nich zpívala na koncertě Bambini di Praga, kam jsem tehdy chodila.6080826205p

Nevím, proč, ale od té doby jsem nenáviděla růžovou. Červená, to byla moje vášeň.


Na růžovou jsem si zvykla až někdy kolem 25tého roku. A teď jí miluju! Taky říkám mnoha lidem Bacha na asociaci! Je to mrcha!:o)

Jako malá jsem toužila po česací a hlavně malovací hlavě. Co šlo, to jsem něčím natřela. Moje máma dvakrát kosmetice neholduje, ale tehdy nějaké ty stíny (zelené a modré – tehdy snad ani jiné nebyly :o)) doma měla. A taky tu zázračnou rtěnku, co se zbarvila dle odstínu vašich rtů. Nevím, čím to bylo, ale ač jsem zkoušela tři druhy, po všech jsem měla úplně stejné rudé rty, které nešly dolů ani drátěnkou. Mám dojem, že permanentní fixa by udělala úplně stejnou službu.:-) V životě jsem tuhle rtěnku na mámě neviděla. Naštěstí.

Pokaždé, jak máma nebyla doma, jsem se vrhla na její skříňku, do tajů líčidel. Největší muka mi způsobovaly stíny, které ještě nebyly použity a já jsem věděla, že do nich nesmím sáhnout. No, jinak bych byla prozrazena! Trpěla jsem jak pes, to vám teda povím.

covergirl

Máma bohužel nikdy nebyla zrovna zastánce dětského nebo dospívajícího líčení, ani jako hry. Takže to dopadlo tak, že jsem se ještě v 16 potají malovala dole ve sklepě našeho paneláku. To byl jediný okamžik, kdy jsem překousla svou panickou hrůzu z podzemních prostor. :o)

Díky tomu to taky občas dopadlo tak, že jsme přilítla do školy se dvěma pruhy zářivě růžové rtěnky na tvářích jako domorodec. Jaksi jsem si je v tom spěchu zapomněla rozetřít. Tvářenka tehdy totiž byla velmi nedostatkovým, podpultovým zboží. A myslíte, že mi někdo třeba v autobuse řekl, že vypadám jako idiot? Kdepak. A já si myslela, jaká jsem hvězda, když na mě tak koukají :o).

A tak, protože jsem měla velice omezený přístup ke kosmetice, je vám asi jasné, že jsem jí byla šíííííleně lačná. Snila jsem o ní a představovala si, jaké by to bylo líčit někoho dalšího. Jednou, když už jsem byla velká, jsem se rozvášnila tak, že jsem namalovala i svého milovaného staršího bráchu. Držel. :-D

1f79c_makeup_

Protože jsem hned v čerstvých 18 odešla z domova, byla má cesta volná. A tak jsem začala vykupovat drogerie a kosmetiky a plenila jsem katalogy Avonu a Oriflamu.

Vydržela jsem celé hodiny, celé dny nebo celé noci líčit se a odličovat a stále dokola. Jelikož „barevné“ období k nám do Čech přišlo mnohem později a tady byly pouze hnědé, šedé, modré a zelené barvy, zkoušela jsem všechno, co šlo. Vyráběla jsem si líčidla z potravinářských barviv, strouhala jsem pastelky a voskovky do jiných přípravků a neutekly přede mnou ani tempery. Žádná barva si přede mnou nebyla jistá :o). Hlavně pak ty nedostatkové, jako žlutá, červená, tyrkysová a neonové barvy.

Měla jsem samozřejmě nezkrotnou touhu se neustále měnit, takže jsem měnila i účesy. Někdy to byly skutečné kreace.  Myslím, že jsem prošla tak nějak téměř vším, takže od blond po zrzavou, červenou, vínovou, fialovou,oříškovou, černou, modro a fialovočernou. Jelikož jsem studený typ, dovedete si představit, jak jsem asi vypadala v zářivě zrzavé. No bomba. Já přesně uvnitř sebe věděla, že je to děs, ale musela jsem to prostě mít!

Taky účesy by se daly počítat snad i na stovky. Od ježka, až po vlasy po pás, mikáda různých délek a střihů po klasickou podkovu a Kleopatru. Trvalé bych už vůbec nespočítala. Lucie alá pudl, to byla vážně jedna z mých nej kreací.

Jako každý teenager jsem měla potřebu se nalíčit, rozuměj zmalovat. Když jsem něměla 5 vrstev řasenky, černočernou tužku (kterou jsem samozřejmě používala i na obočí – bez ohledu na barvu vlasů), hnědý makeup a výraznou rtěnku, jako bych nežila.

sports-girl-makeup-med

Naštěstí mě to celkem pustilo, protože jsem se odstěhovala do Německa, kde jsem vypadala jako mimozemšťan. Pominu-li, že jsem v těch 19, 20 letech byla mezi ostatními jako zkušená třicítka :-D. Copak tehdy už jsem měla líčení dokonalé, začala jsem líčit ostatní a věnovat se i svojí profesi. Ale přeci jen 20letá holka  s dokonalýma černýma linkama a rudými rty – to bylo na německé Gertrudy trochu moc!

Bylo to moc i na mě, ale to jsem jaksi netušila, že.

Naštěstí jsem ale už mnoho let absolutně v pořádku a nezříkám se ani jemného líčení :-).Myslím, že má vášeň, co se líčení týče, je už ve mně odmalička. A nezměnila se ani o píď.

Komické je, že ač jsem vizážistka a měla bych toho mít někdy plné zuby, tak se potají v oddělení hraček zasním nad hlavou česací a líčící pany. :-D

_vyr_1225776384zap

*





Ještě se divíte,  že dělám co dělám??;-)

* * *

* *

*